1. Gabriela Pienias: Vegas, 20. 5.–18. 6. 2021
Sprchy

Gabriela Pienias
*1985, Katovice

Mezi léty 2010–2018 studovala vizuální umění na Slezské univerzitě v Polsku (malba), Univerzitě ve Vratislavi (dějiny umění), Akademii výtvarných umění ve Varšavě (malba) a Akademii výtvarných umění v Praze (malba). V roce 2020 získala doktorát na Slezské univerzitě v Katovicích (vizuální umění). Od roku 2019 vede ateliér kresby a grafiky na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Kurátorsky i umělecky působí v Ostravě. Gabriela Pienias je vizuální umělkyně a kurátorka. Ve své tvorbě se věnuje velkoformátovým obrazům, trojrozměrným objektům, sochám, instalacím a umění ve veřejném prostoru. Zabývá se angažovaným a komunitním uměním. Pienias je taktéž organizátorkou konferencí a uměleckých festivalů zabývajících se současným uměním.

2. Marek Schovánek: Candyland, 24. 6.–31. 8. 2021
Cechovna

kurátor: Tomáš Koudela

Marek Schovánek je umělec narozený v Československu, vyrůstal a studoval v Kanadě a v současnosti cestuje a tvoří po světě, přičemž nejčastěji pobývá v Berlíně. Schovánkovo výtvarné dílo je nesmírně rozsáhlé, vytváří malby, sochy, instalace, které se skládají ze stovek jednotlivých artefaktů. Je kritický vůči nešvarům současné společnosti, umělec má být podle Schovánka angažovaná osobnost, která si všímá a reflektuje negativní společenské jevy. Schovánek často pracuje s humorem a ironií, které organicky nechává prorůstat do svých uměleckých artefaktů. Výrazným znakem jeho prací je postprodukční přístup, vybírá si banální předměty lidské každodennosti, které přetváří do překvapivých uměleckých artefaktů, jež dokáží diváka vybudit z transu šedivé každodenní rutiny.

3. František Kowolowski: The Sea, 24. 6.–8. 8. 2021
Sprchy

kurátor: Tomáš Koudela

Přinést vodu, respektive moře do sprch Dolu Michal, je romantickým kurátorským gestem, které se nepochybně opírá také o významovou rovinu konfrontace existencielní pýchy (zalykající se jistotou, že natura vedena je kulturou) s existenciální empatií pro vše druhé kolem člověka. Jen pro nezbytnost následnosti, skrze níž mají harmonovat obsahy myšlenek mezi sebou navzájem, je v textu použit onen rituálně environmentální nekorektní počet. Sekvenční pole předmětného vizuálního narativu, s nímž před diváka vystupuje umělec, je nositelem sdělení, v němž „vše druhé“ je jsoucí stejně naléhavě jako vše první. Vše, co jest, směřuje ke svému zániku, všechny limity, relace, formy i obsahy. Souzvuk onoho vědomí sounáležitosti s konečností může být reprezentován, jakož i dokumentován obrazem. Srozumitelnost předmětného vizuálního kódu má charakter rovnocenně interpretativní, avšak i průkazný, jeho narativ je ovšem teprve vybízen k odvaze postavit se oku divákovu.

FRANTIŠEK KOWOLOWSKI
(*1967, Třinec)

V letech 1986–1991 studoval na Akademii výtvarných umění ve Varšavě (ateliér malby: J. Tarasin, R. Winiarski). V současné době působí jako vedoucí Ateliéru malby II na Fakultě umění Ostravské univerzity. Autor žije a tvoří v Brně a v Ostravě.
Kowolowski je všestranný umělec, který se mimo jiné věnuje i kurátorské a kritické činnosti. Typickým odvětvím umělecké tvorby, kterou se Kowolowski zabývá, je akční tvorba, uskutečňovaná skrze performance a happeningy, ve kterých Kowolowski zkoumá hranice angažovanosti umění a jeho tvůrce v současné společnosti. Kowolowského dílo působí velmi kriticky i proti politickým strukturám a roli umělce ve společnosti, ve kterém neváhá doslova nastavovat vlastní kůži, do které si např. při performanci This Body Belongs to Art nechal vyřezat nožem stejnojmenný nápis.

4. Kateřina Barabášová: Distorted World / Part 1, 24. 6.–8. 8. 2021
Místnosti

kurátor: Tomáš Koudela

Zkreslený svět
Obrazy Kateřiny Barabášové představují svět, který se oku divákovu představuje hutným, sevřeným kresebným rukopisem, v němž se snoubí naivizující a elementární figurální tvarosloví s banální každodenností monster a policejních vozů.
Abychom dobře rozuměli, zkreslený svět je světem skutečných esenciálních obsahů, vystupujících před jeho obyvateli v naléhavě rezonující vyprázdněnosti, ale i bezmocnosti.
Svébytný malířský projev umělkyně však nabízí divákovi možnost úniku z pastí labyrintů vizuální sdělnosti a věrohodnosti, formativně jsoucích v nevědomí vzájemných souvislostí, v neschopnosti konzumovat svět širokých a hodnověrných temporálních kontextů.

KATEŘINA BARABÁŠOVÁ
(*1986)

Kateřina Barabášová absolvovala obor výtvarná tvorba na Univerzitě Palackého v Olomouci a na studium navázala stáží v maďarské Pécsi. V roce 2011 absolvovala stáž v berlínské galerii Reception, v letech 2013–2015 pak umělecké rezidence a cesty po Americe a Indii.
Autorka se ve své výtvarné tvorbě věnuje převáženě malbě a kresbě a v menší míře i videu. Malby Kateřiny Barabášové jsou zrcadlem jejího vlastního vnitřního světa, který je pro vnějšího pozorovatele naplněn příběhy, které se na první pohled mohou jevit jako hororové, ale při bližším prozkoumání se objevují humor a vtipně poetická nadsázka. Narativní linka spojená s těžko dešifrovatelnou osobní mytologií připomíná svojí imaginací fantazijní férie Hieronyma Bosche nebo Pietra Brueghela mladšího zvaného pekelný. Kateřina Barabášová programově exploatuje svět pokleslé béčkové kultury a z těchto fragmentů pokleslosti vytváří působivý monument vysmívající se frenetické a otupující rychlosti současného světa.

5. Piotr Ambroziak: The Space, 24. 6.–8. 8. 2021
Balkon

kurátor: Tomáš Koudela

PIOTR AMBROZIAK
(*1971, Lodž, POL)

V letech 1991–1996 studoval na Akademii výtvarných umění v Lodži (ateliér malby, ateliér dřevorytu, ateliér fotografie). Doktorské studium úspěšně zakončil v roce 2020 na UAP v Poznani pod vedením profesora Dominika Lejmana (obor malba a kresba). Během doktorského studia Ambroziak opustil Lodž a přesunul své aktivity do Varšavy. V tomto období Ambroziak zužitkoval svůj organizační a kurátorský talent a vytvořil platformu pro prezentaci nezávislého umění „Warsaw off ART“ – koná se každoročně od roku 2017.

Ambroziakův malířský rukopis je jasně rozpoznatelný od počátku jeho umělecké kariéry – expresivní, volné tahy štětce, figurální motivy, abstraktní adjustace. Zajímal se o archaickou řeckou a slovanskou mytologii, následně rozvíjí mytologii vlastní, jež se vyznačuje vysokou emocionalitou a tematicky se zaměřuje na lásku a mezilidské vztahy, v nichž je post-punkový hrdina představován jako válečník, lovec cestující skrz městskou džungli. Jeho tvůrčí osobnost neustále hledá nové výrazové prostředky. Do svých obrazu vkládá neony, pracuje s velkoformátovou malbou či prostorovou tvorbou.

6. Aneta Filipová: The Edge, 24. 6.–31. 8. 2021
Venkovní prostory

kurátor: Tomáš Koudela

ANETA FILIPOVÁ
(*1991, Hradec Králové)

Aneta Filipová vystudovala sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Lukáše Rittsteina. V roce 2018 absolvovala stáž na Cooper Union v New Yorku. Zde studovala u D. Adamse, D. Ashforda, E. Westphal a A. Farmigy. V New Yorku hledala možnosti propojení sochy a krystalizující architektury. Ve své sochařské tvorbě se zabývá tématem města, které vede k propojování figur a architektury, až ke konstruktivním tendencím v sochařské tvorbě. V současné době žije a pracuje v Praze.

7. Nikola Emma Ryšavá: Beast of Eden, 24. 6.–31. 8. 2021
Venkovní prostory

kurátor: Tomáš Koudela

NIKOLA EMMA RYŠAVÁ
(*1990, Praha)

Nikola Emma se odjakživa věnovala kreativním činnostem, takže umění pro ni bylo jasnou volbu. Od studia keramiky, přes design dřevěných hraček, se dostala až k sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze – do oblasti, ve které se mohla plně realizovat.
Práce Nikoly Emmy jsou plné neskutečných, často antropomorfních postav, někdy groteskních, emocionálních a jindy strašidelných. Stvoření často pocházejí z literatury, jejího vnitřního světa a z jejího amatérského zájmu o psychoanalýzu. Sochy Nikoly Emmy stojí mezi fikcí a realitou, jsou inspirovány vlastními zkušenostmi, stejně jako mytologií, sny a smrtí.
Absolventka pražské AVU na letošní výstavě představí sochy, ve kterých zpracovává svůj vztah s uměním jako takovým s odkazem na své vlastní zkušenosti, literární zdroje a slovanský folkór. Osobitým sochařským jazykem reinterpretuje tradiční zpodobňování světců a náboženských motivů, zatímco výtvarně zpracovává svou vlastní víru v umění.
Nikola Emma vystavovala na různých místech v zahraničí i v České republice a studovala v ČR, Austrálii a Portugalsku.

8. Diplomky FU OU 2021, 15. 9.–8. 10. 2021
Cechovna

kurátorka: Katarína Klusová

Výstava diplomových prací absolventů Fakulty umění Ostravské univerzity.

9. Peter Cvik: Projdi se mnou, mou myslí / Walk with me thru my mind, 13. 10.–14. 11. 2021
Cechovna

kurátor: Václav Rodek

PETER CVIK
*1985, Bratislava, SVK
Absolvoval ateliér malby a dalších médií (prof. Ivan Csudai) na Akademii umění a designu v Bratislavě, kde získal také titul PhD. Hlavním tématem jeho tvorby je hledání hranice mezi abstraktní a zobrazující malbou ovlivněnou postprodukční digitální érou 21. století. Pracuje s vlastními fotografiemi a zážitky, které aranžuje originálními způsoby a následně je přepracovává v médiu malby.

10. Jiří Kuděla: V rámci, 24. 11. 2021 – 19. 1. 2022
Cechovna

Kurátor: Tomáš Koudela

JIŘÍ KUDĚLA
*1976, CZE

V letech 1995–2002 studoval u prof. Jiřího Načeradského na FaVU VUT v Brně, v roce 2000 si svá studia rozšířil ve Španělsku na Facultad de Bellas Artes, Castilla la Mancha, Cuenca. Studia dovršil v roce 2017 doktorátem na ASP Wroclaw v Polsku (prof. Pawel Jarodzki). V současné době působí na Katedře malby (Ateliér malby II) Fakulty umění Ostravské univerzity. Autor žije a tvoří v Ostravě.

Kuděla je malíř patřící již mezi střední generaci. Neohledává hranice tohoto klasického média, ale naplňuje jeho limity osobitým pojetím. Maluje figury, portréty, interiéry i abstraktní formy. Je uhranut bohatstvím tvarů, jejich strukturou a barvou. Svou fascinaci beze zbytku ve svých obrazech uplatňuje a rozvíjí. Jeho postavy nebo portréty nejsou popisným realismem, ale jsou malovány se zřejmým požitkem – divoké tvary, bohaté textury, dynamické proměny, neobvyklé povrchy, náhlé metamorfózy, ale i tajemství a napětí. Kudělovo malířské dílo můžeme také vnímat jako osobité theatrum mundi a především jako kritickou reflexi vypjatého individualismu, maniakálního egoismu a odvrácené tváře soudobé civilizace.